středa 25. listopadu 2015

Skvělý pocit po skvělé lekci bikram jógy

Moje pondělní lekce Bikram jógy byla tak úžasná, tak jiná než kdykoliv jindy, že se o ten zážitek musím podělit.

Celý listopad se snažím co nejčastěji chodit cvičit a zatím se mi daří být v hot roomu 3-5 týdně. Minulý týden do budějovického studia Bikram jógy přijel můj oblíbený učitel František, který má až neuvěřitelnou schopnost motivovat k mnohem lepším výkonům. Určitě je příčinou jeho charisma, zkušenosti a samozřejmě i to, že je to muž. Přeci jen většina cvičících jsou ženy :-) František velmi často opakuje, abychom si před každou pozicí dobře rozmysleli, kam až se chceme dostat a dobře si rozložili síly a vydrželi až do konce. Zní to velmi jednoduše, že? Ale pravdou je, že na to myslíme málokdy a hned od začátku se snažíme dát do určité pozice maximum energie a pak odpadáme dřív než bychom měli. Přitom výdrž a správné rozložení sil jsou opravdu důležité, ať už kvůli zdravotním benefitům dané pozice nebo kvůli ostatním cvičím v sále. Protože hromadná energie a motivace vydržet opravdu funguje. Jakmile polohu vzdá jeden, ostatní na sebe nenechají dlouho čekat.
V minulém týdnu se mi podařilo jít na Františkovu lekci dohromady pětkrát a jsem za to moc ráda. Dostalo se mi několika velmi cenných rad, které jsem hned zkusila využít v praxi při pondělní lekci. A světě div se, ono to opravdu fungovalo.



Ale abych se vrátila k výjimečnosti téhle lekce. Od rána jsem byla rozhodnutá, že půjdu cvičit. Jenže den je dlouhý a moje přesvědčení postupně sláblo. Po práci jsem musela se shibalkama na veterinu a pěkně promrzla. Už cestou tam jsem přemýšlela, čím bych se sama sobě mohla vymluvit a na lekci nejít. Samozřejmě jsem nic přesvědčivého nevymyslela, takže jsem po návratu z veteriny zabalila ručníky, oblečení, podložku a vyrazila směr studio. Stačilo vkročit do hot roomu a věděla jsem, že jsem udělala dobře. Lehla jsem si na podložku a užívala si teplo, které prostupovalo mým promrzlým tělem. Po chvíli přišla lektorka Jitka a lekce začala. Všechna moje únava a nechuť cokoliv dělat mě s každou další pozicí pomalu opouštěly a přicházelo čím dál tím víc energie. Cvičilo se mi tak lehce a přirozeně. Dokonce i pozice, které nemám ráda se mi dařily lépe než kdy jindy. Nechápala jsem, kde se to všechno vzalo a kam zmizela moje únava, ale užívala jsem si ten krásný pocit. Na konci lekce jsem měla tolik elánu, že bych ho mohla rozdávat. Ještě trocha relaxace v teple sálu a pak následoval ten euforický pocit, když po devadesáti minutové lekci ve 42° celsia vyjdete do chladné chodby. Nádhera. Připadalo mi jako by se usmívala každá moje buňka a z každého póru stříkala energie na všechny strany.



A co z toho vyplývá? I když se vám opravdu nechce, zkuste sami sebe přesvědčit a běžte cvičit. Ať už jógu nebo cokoliv jiného, protože ten pocit, z překročení vlastního stínu za to stojí, věřte mi.

Namaste, Monika

Žádné komentáře:

Okomentovat