Zdroj: www.pinterest.com
Lekce byla přesně taková jakou jsem jí čekala, náročná. Měsíční pauza se odrazila na mé kondici a bohužel i viditelně na mé postavě. V legínách a podprsence nic neschováte a to, čeho si člověk doma u malého zrcadla nevšimne, tak ho v sále před obrovským zrcadlem v úsporném oblečení praští do očí téměř okamžitě. Natož když se na sebe díváte 90 minut. Neunikne vám vůbec nic. Hlavně mi neuniklo, že ten náznak svalů na břiše, na který jsem už začínala být pyšná, tak zmizel. Schoval se pod tu zatracenou tukovou vrstvu, se kterou vedu už léta více či méně úspěšný boj. Abyste pochopili, tak břicho je moje nejkrizovější oblast. Můžu vážit třeba jen 45 kilo, ale vypouklého bříška se nezbavím i kdybych se rozkrájela.
Zdroj: www.pinterest.com
Před lekcí jsem s velkými obavami stoupala na váhu. Vážím se skoro před každou lekcí, je to takový můj rituál, nebo spíš posedlost :-) Hlavně výslednou váhu beru jako svou skutečnou váhu. Ta doma je pouze orientační. A právě o to víc mě překvapilo, že se mi ukázalo naprosto stejné číslo jako před měsícem, přitom doma mi váha ukazovala o dvě kila navíc. Docela se mi ulevilo, takže jsem do sálu vstupovala celkem z vesela.
Zdroj: www.pinterest.com
Lekci vedla Terezka. Čekala jsem, že mi to vůbec nepůjde, že se budu celou lekci trápit, nadávat si a že mi z horka nebude moc dobře. Přeci jen měsíční pauza musí být někde znát. A další překvapení. Moje flexibilita zůstala tam kde byla a i náročnější pozice jsem zvládala poměrně lehce. Hlavně ty moje oblíbené, ne zrovna jednoduché pozice se mi dařily. Dokonce jsem byla za tu mou nejoblíbenější od Terezky pochválená. O tom, které jsou ty oblíbené a které ne, někdy příště. Nevím jak to vnímají ostatní cvičící v sále, ale mě pochvala od instruktorky vždycky strašně potěší a hlavně je to neskutečně obrovská motivace.
Zdroj: www.pinterest.com
A najednou byl konec lekce. Cítila jsem příjemnou únavu. Ještě závěrečná relaxace a ven z vyhřátého sálu. Jako vždycky jsem cítila už mezi dveřmi ze sálu tu euforii, nový příval energie a pocit štěstí. To jsou asi ty endorfiny.
Jak jsme to mohla vůbec ten měsíc bez Bikram jógy vydržet? Teď si to zase vynahradím a budu chodit jak jen to půjde a že to bude často je jasné. Nakonec jsem šla cvičit hned v sobotu i neděli a to už taková procházka růžovým sadem nebyla. Namožené svaly a k tomu ranní lekce, které nemám moc ráda, udělaly své. V pondělí je pauza a od úterka zase v hot roomu.
Namaste, Monika
Žádné komentáře:
Okomentovat