Moje pondělní lekce Bikram jógy byla tak úžasná, tak jiná než kdykoliv
jindy, že se o ten zážitek musím podělit.
Celý listopad se snažím co nejčastěji chodit cvičit a zatím se mi daří
být v hot roomu 3-5 týdně. Minulý týden do budějovického studia Bikram
jógy přijel můj oblíbený učitel František, který má až neuvěřitelnou schopnost
motivovat k mnohem lepším výkonům. Určitě je příčinou jeho charisma,
zkušenosti a samozřejmě i to, že je to muž. Přeci jen většina cvičících jsou
ženy :-) František velmi často opakuje, abychom si před každou pozicí dobře rozmysleli,
kam až se chceme dostat a dobře si rozložili síly a vydrželi až do konce. Zní
to velmi jednoduše, že? Ale pravdou je, že na to myslíme málokdy a hned od
začátku se snažíme dát do určité pozice maximum energie a pak odpadáme dřív než
bychom měli. Přitom výdrž a správné rozložení sil jsou opravdu důležité, ať už
kvůli zdravotním benefitům dané pozice nebo kvůli ostatním cvičím v sále.
Protože hromadná energie a motivace vydržet opravdu funguje. Jakmile polohu
vzdá jeden, ostatní na sebe nenechají dlouho čekat.
V minulém týdnu se mi podařilo jít na Františkovu lekci dohromady
pětkrát a jsem za to moc ráda. Dostalo se mi několika velmi cenných rad, které
jsem hned zkusila využít v praxi při pondělní lekci. A světě div se, ono
to opravdu fungovalo.
Ale abych se vrátila k výjimečnosti téhle lekce. Od rána jsem byla
rozhodnutá, že půjdu cvičit. Jenže den je dlouhý a moje přesvědčení postupně
sláblo. Po práci jsem musela se shibalkama na veterinu a pěkně promrzla. Už
cestou tam jsem přemýšlela, čím bych se sama sobě mohla vymluvit a na lekci
nejít. Samozřejmě jsem nic přesvědčivého nevymyslela, takže jsem po návratu z veteriny
zabalila ručníky, oblečení, podložku a vyrazila směr studio. Stačilo vkročit do
hot roomu a věděla jsem, že jsem udělala dobře. Lehla jsem si na podložku a užívala
si teplo, které prostupovalo mým promrzlým tělem. Po chvíli přišla lektorka
Jitka a lekce začala. Všechna moje únava a nechuť cokoliv dělat mě s každou
další pozicí pomalu opouštěly a přicházelo čím dál tím víc energie. Cvičilo se
mi tak lehce a přirozeně. Dokonce i pozice, které nemám ráda se mi dařily lépe
než kdy jindy. Nechápala jsem, kde se to všechno vzalo a kam zmizela moje
únava, ale užívala jsem si ten krásný pocit. Na konci lekce jsem měla tolik
elánu, že bych ho mohla rozdávat. Ještě trocha relaxace v teple sálu a pak
následoval ten euforický pocit, když po devadesáti minutové lekci ve 42° celsia
vyjdete do chladné chodby. Nádhera. Připadalo mi jako by se usmívala každá moje
buňka a z každého póru stříkala energie na všechny strany.
A co z toho vyplývá? I
když se vám opravdu nechce, zkuste sami sebe přesvědčit a běžte cvičit. Ať už
jógu nebo cokoliv jiného, protože ten pocit, z překročení vlastního stínu
za to stojí, věřte mi.
Namaste, Monika
Žádné komentáře:
Okomentovat