středa 25. listopadu 2015

Skvělý pocit po skvělé lekci bikram jógy

Moje pondělní lekce Bikram jógy byla tak úžasná, tak jiná než kdykoliv jindy, že se o ten zážitek musím podělit.

Celý listopad se snažím co nejčastěji chodit cvičit a zatím se mi daří být v hot roomu 3-5 týdně. Minulý týden do budějovického studia Bikram jógy přijel můj oblíbený učitel František, který má až neuvěřitelnou schopnost motivovat k mnohem lepším výkonům. Určitě je příčinou jeho charisma, zkušenosti a samozřejmě i to, že je to muž. Přeci jen většina cvičících jsou ženy :-) František velmi často opakuje, abychom si před každou pozicí dobře rozmysleli, kam až se chceme dostat a dobře si rozložili síly a vydrželi až do konce. Zní to velmi jednoduše, že? Ale pravdou je, že na to myslíme málokdy a hned od začátku se snažíme dát do určité pozice maximum energie a pak odpadáme dřív než bychom měli. Přitom výdrž a správné rozložení sil jsou opravdu důležité, ať už kvůli zdravotním benefitům dané pozice nebo kvůli ostatním cvičím v sále. Protože hromadná energie a motivace vydržet opravdu funguje. Jakmile polohu vzdá jeden, ostatní na sebe nenechají dlouho čekat.
V minulém týdnu se mi podařilo jít na Františkovu lekci dohromady pětkrát a jsem za to moc ráda. Dostalo se mi několika velmi cenných rad, které jsem hned zkusila využít v praxi při pondělní lekci. A světě div se, ono to opravdu fungovalo.



Ale abych se vrátila k výjimečnosti téhle lekce. Od rána jsem byla rozhodnutá, že půjdu cvičit. Jenže den je dlouhý a moje přesvědčení postupně sláblo. Po práci jsem musela se shibalkama na veterinu a pěkně promrzla. Už cestou tam jsem přemýšlela, čím bych se sama sobě mohla vymluvit a na lekci nejít. Samozřejmě jsem nic přesvědčivého nevymyslela, takže jsem po návratu z veteriny zabalila ručníky, oblečení, podložku a vyrazila směr studio. Stačilo vkročit do hot roomu a věděla jsem, že jsem udělala dobře. Lehla jsem si na podložku a užívala si teplo, které prostupovalo mým promrzlým tělem. Po chvíli přišla lektorka Jitka a lekce začala. Všechna moje únava a nechuť cokoliv dělat mě s každou další pozicí pomalu opouštěly a přicházelo čím dál tím víc energie. Cvičilo se mi tak lehce a přirozeně. Dokonce i pozice, které nemám ráda se mi dařily lépe než kdy jindy. Nechápala jsem, kde se to všechno vzalo a kam zmizela moje únava, ale užívala jsem si ten krásný pocit. Na konci lekce jsem měla tolik elánu, že bych ho mohla rozdávat. Ještě trocha relaxace v teple sálu a pak následoval ten euforický pocit, když po devadesáti minutové lekci ve 42° celsia vyjdete do chladné chodby. Nádhera. Připadalo mi jako by se usmívala každá moje buňka a z každého póru stříkala energie na všechny strany.



A co z toho vyplývá? I když se vám opravdu nechce, zkuste sami sebe přesvědčit a běžte cvičit. Ať už jógu nebo cokoliv jiného, protože ten pocit, z překročení vlastního stínu za to stojí, věřte mi.

Namaste, Monika

pátek 20. listopadu 2015

Jídlo v hlavní roli

Jídlo je pro mě velký problém. Miluju ho a nedokážu se vzdát toho, co mám ráda. Bohužel na jídle stojí a padá veškerá moje snaha o shození přebytečných kil nebo spíš snaha o zformování postavy (v překladu je to vlastně snaha o to nemít velké břicho!!!). 

Zdroj: www.pinterest.com




Měřím kolem 160 centimetrů a vážím 53 kilo, takže tlouštík nejsem. Jen to moje nešťastné břicho. Problém vidím v disciplíně, hlavně v odpočinkových dnech. Pokud mám naplánováno jít v daný den na lekci Bikram jógy, tak se snažím už od rána hodně pít a správně jíst. Takže dobrá snídaně, svačinka, lehký oběd… Před lekcí nemůžu být ani přejedená, ani hladová. Ale když vím, že ten den na lekci nejdu, tak se tolik nehlídám. Bohužel. A není to jen o tom, že bych do sebe od rána bezhlavě házela všechno jídlo, které potkám, ale mám jídlo velmi špatně rozložené. Hlavně vynechávám odpolední svačinu a pak jsem schopná k večeři sníst cokoliv mi přijde pod ruku a přejíst se.

Zdroj: www.pinterest.com



Snažím se si nosit do práce jídlo v krabičkách, svačiny si chystat dopředu, ale stejně mi to nejde. Kolikrát v práci svačinu nestihnu a po návratu domů už si na jídlo moc nevzpomenu. To až později večer mi žaludek sám zahlásí, že už dlouho nic nedostal. Jenže v této fázi už se moc neovládám a jím a jím…. Začarovaný kruh? Možná. Jak z toho ven? Pevná vůle a disciplína. Zvládnu to? Tak to je právě ta výzva. Výzva, která se mi zatím moc nedaří. Tak uvidíme jak to půjde dál. Listopad se sice blíží ke konci, ale správné stravování je napořád a ne jen na dobu než člověk dosáhne svého cíle. Tak mi držte palce!

Monika

úterý 10. listopadu 2015

Po měsíci zpět v HOT ROOMU

Tak jak jsem slíbila, tak se stalo a po dlouhém měsíci jsem byla v pátek na Bikram józe. To, že to bylo až na třetí pokus, protože mi do toho dvakrát vlezla neplánovaná schůzka, ale už tolik k chlubení není. Ale jak se říká, lepší pozdě než nikdy. I když možná to říkám jen já, abych se vymluvila sama sobě na svou lenost. Ano, pevná vůle nepatří mezi moje silné stránky.

Zdroj: www.pinterest.com

čtvrtek 5. listopadu 2015

Listopadová challenge

Druhá polovina října byla u mě ve znamení nicnedělání, zázvorového čaje, svařeného vína a spousty dobrého jídla. Dalo by se říct, že od závodu Night run jsem, co se týče fyzické aktivity, nedělala vůbec nic. Kromě denního ježdění na kole do práce, které se nedá moc počítat. Nejdřív mě přemohlo nachlazení, pak jsem sbalila pár věcí, obě shiby a odjela na týdenní dovolenou na chalupu. Jediné dvě aktivity, kterým jsem se na chalupě věnovala, bylo venčení psů a vaření. Vaření spousty dobrého jídla, hlavně litry mojí oblíbené dýňové polévky. Samozřejmě se na mě tenhle neplánovaný odpočinek a kopice jídla podepsaly.

zdroj: www.pinterest.com

Je tu začátek nového měsíce a je více než nutné vrátit se do starých kolejí. V neděli jsem se přemohla a šla běhat. Sice jen čtyři kilometry, ale lepší něco než nic. Nechci si dávat žádná předsevzetí ohledně běhání, listopad je přeci jen už trochu chladnější měsíc a já neumím dýchat nosem, takže další nachlazení by na sebe nemuselo nechat dlouho čekat. Ale určitě pokud to jen trochu půjde, tak vyběhnu do ulic. Koupila jsem si nové krásné termolegíny a nějaká trička, která se mi budou hodit i na kolo a lyže, takže by byl hřích oblečení pořádně nevyužít.

zdroj: www.pinterest.com

A samozřejmě se nutně musí vrátit na scénu Bikram jóga. Slibuju, že co nejdříve budu stát připravená ve studiu a permanentkou se upíšu k měsíčnímu pravidelnému cvičení. Už mi to moc chybí. To teplíčko v sále, příjemní lidé a hlavně vždy usměvavé instruktorky.

zdroj: www.pinterest.com

Další co je hodně důležité je jídlo. Můj asi největší problém. Jídlo miluju a moc se neumím ovládat. Nejsem fanouškem diet, to ani náhodou, ale trochu střídmosti a přemýšlení nad skladbou jídelníčku by to chtělo.


Takže s chutí do toho a půl je hotovo. Doufám, že na konci listopadu budu mít o čem napsat a ne jen o tom jak jsem celý listopad nic nedělala J

pondělí 2. listopadu 2015

Moje první lekce BIKRAM JÓGY

Dveře našeho krásného Bikram yoga studia jsem poprvé otevřela 29. ledna 2012. V té době bylo studio otevřené něco málo přes rok a v místním rádiu ho neustále propagovali. Nijak mě to nelákalo, chodila jsem pravidelně na svojí power jógu a každé úterý ještě do sauny kvůli odpočinku a hlavně posílení imunity během zimních měsíců. Úterky, to byl můj záchytný bod. Na dvě hodinky v sauně úplně vypnout, popovídat si s partičkou sympatických žen a vypít sklenku bílého vína. Ano, samozřejmě vím, že víno do sauny nepatří, ale do té mojí patřilo stejně jako ty dámy, které ani netuší jak moc ovlivnily můj život. Jednoho dne totiž jedna z nich do sauny chodit přestala a to i přesto, že to byl jejich letitý rituál a zřejmě i jedna z mála příležitostí, kdy se společně potkat a popovídat o životě. A důvod? Spojila své dva koníčky, jógu a saunu, dohromady. Objevila Bikram jógu.



Bylo pár týdnů po Vánocích, měla jsem nějaké to kilo navíc a necítila se úplně ve své kůže. Navíc se za měsíc a kousek měl vrátit můj tehdejší přítel ze své tradiční zimní cesty po jihu Evropy a nechtěla jsem, aby mě takhle viděl. Takže bylo nutné vymyslet něco jak rychle zhubnout a dostat se do formy. Dieta nepřicházela v úvahu, na to mám jídlo moc ráda a nevěřím, že jen dietou člověk zhubne trvale. Takže co teď? Víc power jógy nepomůže, spinning a podobné intenzivnější cvičení mi nic neříkají. Naštěstí jsem ještě měla nějaký čas, takže jsem to hodila za hlavu a vyrazila jako každé úterý do sauny. Opět jedna z pravidelných návštěvnic chyběla a ostatní nechápaly, že jí sauna neschází. No vida, to je nápad, zkusím Bikram jógu. Druhý den v práci jsem o Bikram józe řekla kolegyni a domluvily jsme se, že to v pátek půjdeme zkusit. Úvodních deset dní stojí 400 Kč, což není žádná velká částka. Bohužel pátek kolegyni nevyšel, takže jsme naši Bikram premiéru přesunuly na neděli. Jestli čekáte nějaký další zádrhel, tak máte pravdu. V neděli jí po sobotním večírku nebylo dvakrát do skoku, takže chtěla naše cvičení přesunout až na pondělí. Nechtěla jsem už na nic čekat, nedělní lekci jsem měla rezervovanou a pokud bude chtít, může se se v pondělí připojit.

Do tašky jsem sbalila dva ručníky, kraťasy, tílko, láhev vody a vyrazila do studia. Vystoupala jsem po schodech do prvního patra a když jsem stála před dveřmi studia, byla jsem trochu nervózní, Odjakživa nerada někam chodím poprvé sama. Na recepci mě přivítala sympatická usměvavá slečna recepční a instruktorka Terezka. Dostala jsem k vyplnění nějaký dotazník a usadily mě ke stolečku v odpočinkové části recepce. Po odevzdání dotazníku mi vysvětlily, kde se co ve studiu nachází, ukázaly mi sál, kde jsem si nechala podložku a šla se převléct do šatny. Prostory studia se mi moc líbily, všechno bylo nové, čisté a tak zvláštně to tam vonělo.

V sále už se připravovalo na lekci několik desítek jógínů, mužů i žen, starých i mladých. Buď se protahovali nebo jen odpočívali v teplíčku na podložce. Teplo bylo v sále opravdu intenzivní, i vlhkost byla nezvykle vysoká. Pár minut před začátkem lekce si mě a ještě jednoho nováčka zavolala instruktorka Tereza ven ze sálu a vysvětlila nám ve zkratce průběh lekce. Dozvěděli jsme se o různých výjimkách v dechu, o tom, že je nutné celou lekci, kromě výjimek, dýchat jen nosem, o tom jak si při lekci odpočinout, kdyby se nám začalo dělat špatně. A šup zpět do sálu, za chvíli začínáme.

Terezka se postavila na svůj stupínek, nasadila mikrofon a lekce začala první dechovou výjimkou - pránajáma dýcháním. Následoval set zahřívacích pozic, pak balančních. Instruktorka celou dobu mluvila. Opravdu téměř bez přestávky. Tenkrát mi to docela vadilo, měla jsem pocit, že to její neustálé mluvení a komandování mě při cvičení ruší. Paradoxem je, že dnes si bez toho lekci neumím představit. Ačkoliv cvičím už skoro čtyři roky a pozice dobře znám, tak někdy, pokud člověk zapne autopilota a myšlenky se nedaří udržet v sále, tak stejně po chvíli zjistí, že pozice trochu fláká. Pak je nutné se začít znovu koncentrovat jen sám na sebe, na své tělo, na vyhřátý sál a na instrukce. To komandování instruktorů nás pak nutí cvičit pozice tak jak se správně má.

Ale zpět na mou první lekci. Po balančních pozicích následovala série na zemi a přišla první savasana. S úlevou jsem ulehla na zem a odpočívala. Celé dvě minuty. Cviky na zemi už musím zvládnout. Jak překvapivé bylo, že tahle série pro mě byla těžší než ta ve stoje. Mezi každou pozicí byla 20-ti vteřinová savasana, po které jsem měla opravdu velký problém se znovu zvednout a cvičit. Cvičila jsem kousek od topení, navíc podlaha mi přišla rozpálená jako pec a začínala se mi trochu motat hlava. Neměla jsem už ani pocit, že cvičím, byla jsem jako robot jedoucí přesně podle pokynů. Sit up, pozice a zpět do savasany. Modlila jsem se, aby už byl konec lekce, i když jsem netušila, jestli se vůbec zvládnu postavit na nohy a odejít ze sálu. V duchu jsem si nadávala, že jsem si nezaplatila jen jednu lekci za 300 Kč, protože sem už nikdy znovu nepůjdu. Ještě bych stovku ušetřila. Třeštila mi hlava, tekly ze mě litry potu a dělalo se mi mdlo.



Konečně přišla závěrečná savasana a relaxace. Už jsem nebyla schopná vnímat slova instruktora, myslela jsem jen na to, že se za chvíli budu muset postavit na nohy a odejít se sálu. Snad sebou neseknu. Nějakým zázrakem jsem se skoro doplazila ke dveřím a padla na první lavičku. Ten pocit, který začal pomalu přicházet vám všem přeju zažít. Cítila jsem se jako by mě někdo najednou začal polévat živou vodou a moje tělo nasávalo spoustu nové energie. Pocity vyčerpání a zoufalství, které jsem měla při lekci, byly najednou pryč. Bylo mi krásně. Jak fyzicky, tak hlavně psychicky, protože jsem to zvládla.

Samozřejmě další den jsem šla cvičit znovu a pak znovu a znovu... Během úvodních deseti dní jsem přišla o dvě kila na váze a byla neuvěřitelně motivovaná pokračovat, takže měsíční permanentka přišla tak nějak automaticky. A asi je vám jasné, že jenom u jedné nezůstalo. Bikram jóga se stala mojí zdravou závislostí. Nepatřím sice mezi jogíny roku, ale baví mě to a to je důležité. Myslím, že každý sport by měl pro nás být hlavně zábava a ne jen povinnost.

Máte chuť taky zkusit Bikram jógu? Jděte do toho! Za zkoušku nic nedáte a třeba zjistíte, že je to právě to, co už dlouho hledáte. Minimálně můžete poznat spoustu příjemných lidí nadšených pro stejnou věc. Studia Bikram jógy u nás můžete najít v Českých Budějovicích a v Praze.

A moje rada pro začátečníky? Nenechte se odradit první lekcí a dejte Bikram józe šanci. Může změnit váš život ;-)

Namaste, Monika