NIGHT RUN 2015 České Budějovice

Běhání jsem vždycky nesnášela. Na základce to pro mě bylo doslova utrpení. Ještě tak krátké tratě jsem snesla, ale patnácti stovka nebo deseti minutovka pro mě byly noční můra. Uběhla jsem v kuse maximálně půl kilometru a zbytek tratě jsem stěží popadala dech a ploužila se jako šnek.

Naštěstí s nástupem na střední školu tyhle povinné běhy odpadly a hodiny tělocviku už mi tolik nevadily. Konečně žádné povinné běhání. Sport mám radá, ale vážně ne běh. Jezdím na kole, plavu, lyžuju, ale žádné běhání, prosím.

A jak je tedy možné, že zrovna já se svým negativním vztahem k běhu, běžela závod NIGHT RUN? Může za to vlastně moje práce, respektive náš bývalý generální ředitel. Byl to vášnivý běžec (a stále je) a prosadil u nás ve firmě běžecké závody v rámci teambuildingu.

Prvních pár závodů jsem bojkotovala, ale minulý rok na podzim jsem se na sebe strašně naštvala kvůli přibraným devíti kilům, nejdřív se přihlásila na 30-ti denní challenge v bikram józe a hned na to na tento běžecký závod. To abych po měsíci v hot roomu nezlenivěla. Šla jsem do toho naprosto bez tréninku a 5-ti kilometrový závod zaběhla za 38 minut a 40 vteřin. Určitě si říkáte, že je to strašný čas a že jsem to ani nemohla běžet, že? Ale běžela jsem a to dokonce bez jediné přestávky. Byla jsem na sebe hrdá, ale protože jsem následující dny nemohla skoro chodit a hlavně už se zase těšila zpátky do teploučka favorizované bikram jógy, tak tímhle závodem moje běhání skončilo. Nechtělo se mi začínat běhat zrovna na podzim, počasí bylo sychravé a 42 stupňů na józe mě lákalo mnohem víc.

Když mi letos v e-mailu blikla nová zpráva s registrací na běh, tak jsem přihlášení se brala už tak nějak automaticky. Startovala jsem opět bez předchozího tréninku, jen s rozdílem, že tenhle rok jsem zas trochu aktivnější cyklista a najedu minimálně kolem tří set kilometrů měsíčně. Taky asi to, že jsem o nějaké kilo lehčí než loni, mi pomohlo k mnohem lepšímu výsledku. Závod jsem zaběhla za pro mě krásných 35 minut a 51 vteřin. Jasně, pořád dost špatný čas, ale celkově to byl naprosto jiný závod. Loni jsem celou trasu běžela dohromady s kolegy, letos jsem se už po pár stech metrech od kolegů trhla, připadalo mi, že běží moc pomalu. Sice jsem se trochu bála, že přepálím začátek a na konci mi dojdou síly, ale nestalo se. Běželo se mi tak krásně a lehce a i celková atmosféra nočního běhu a vůně podzimního listí tomu dodávala zvláštní kouzlo.

Už jsou to tři týdny od závodu a zatím se mi daří alespoň dvakrát v týdnu vyběhnout. Je to pro mě úplně nový pohyb, navíc tak jiný než bikram jóga. Na jaro mám v plánu se přihlásit na nějaké další místní závody, tak jsem zvědavá jak mi moje přesvědčení vydrží. V rámci motivace jsem si koupila krásná běžecká trička a termo legíny, sportovní oblečení je moje slabost :-)

A jak to máte s běháním vy? Baví vás nebo preferujete jiný pohyb?

Jak jsem se dostala ke cvičení jógy

Od mé první lekce power jógy uplynulo už dlouhých jedenáct let. Byla jsem na ní přesně 6.10.2004. Pamatuju si to jen proto, že jsem se týden na to nechala poprvé a zatím naposled tetovat. Strašně jsem se na tetování těšila. Bylo mi 22 let, čerstvě jsem se odstěhovala od rodičů a mohla jsem si konečně dělat co jsem chtěla. Tak jsem se nechala tetovat. A taky jsem se rozhodla, že začnu pravidelně cvičit. Kousek od mého nového domova bylo velké fit centrum, tak jsem začala zjišťovat co nabízejí. Protože jsem už z minulosti věděla, že fitko jako takové mě nebaví, tak jsem svůj výběr zúžila na sálové sporty. Vybrala jsem si aerobik, koupila si speciální tenisky a vyrazila. Nebyl to zrovna dobrý výběr. Vůbec jsem se na lekci nechytala. Domů jsem přišla značně rozladěná a bez sebemenší chuti ve cvičení pokračovat. A taky jsem nepokračovala. Alespoň ne v aerobiku.

Náhodou jsem v té době viděla nějaký pořad, ve kterém byla Zorka Jandová a propagovala tai –chi a dost mě to zaujalo. Takové krásné, pomalé a elegantní pohyby. Ne jako to strašné hopsání při aerobiku. Už jsem se viděla jak na chalupě na louce cvičím bosá v trávě a užívám si krásný den, přírodu a pohodu. Začala jsem zjišťovat co se vůbec u nás ve městě nabízí. Nějaká nabídka byla, ale samé kurzy o deseti lekcích a to mi moc nevyhovovalo. Hledala jsem něco, kam nebudu muset chodit pravidelně a budu si moct vybrat den, čas a třeba i lektora. Mrzelo mě to, ale na tai – chi asi nebyl ten správný čas. Tak co teď? Chtěla jsem cvičit, ale nabídka byla žalostná. Nakonec jsem našla jedno fitko v odlehlejší části města, kde měli lekce power jógy a rozhodla jsem se to zkusit. Jóga není žádné hopsání, tak by mě to třeba mohlo bavit. Další den jsem si zabalila věci na cvičení, sedla do auta a vyrazila. Fitko mě zaujalo hned na první pohled. Byla to krásná vila postavená na začátku 20. století ve stejně krásné zahradě na konci města. Vnitřní prostory už tak krásné nebyly, ale co na tom, přišla jsem sem cvičit a ne se kochat interiérem. Z lekce jógy jsem byla nadšená. Cvičení bylo přesně takové jaké jsem hledala, nebylo to žádné hopsání, ale příjemné dynamické protahování, ze kterého jsem se ale pěkně zapotila. Bohužel nám lektorka na konci oznámila, že za měsíc lekce power jógy končí, protože ona odchází do jiného fitka, kde ale nebudou lekce volně přístupné, všechno bude jen pro členy klubu, samozřejmě za nemalý členský poplatek. Ach jo. Takže v momentě, kdy jsem našla co jsem hledala, budu muset začít hledat znovu. Odcvičila jsem tu poslední čtyři lekce a mezitím pátrala po jiných možnostech. A našla jsem. Fitko bylo v centru, lekce power jógy byly téměř každý den a předcvičovaly tři různé lektorky. Každá měla lekci trochu jinou, jedna dynamičtější, druhá pomalejší a třetí měla každou lekci úplně jinou. Chodila jsem tam cvičit několik let a nejradši jsem měla úterky, kdy jsem po lekci chodila ještě na dvě hodinky do sauny. To byl můj relaxační den. Jóga, sauna a pak klidný večer doma s knihou, dobrým čajem a samozřejmě s rozsvícenými svíčkami. Někdy mi tyhle dny chybí, ale bikram jóga, kterou cvičím dnes, mi dává víc. Ale o tom jak jsem začala cvičit bikram jógu napíšu někdy příště.

A mimochodem, tai – chi jsem dodnes nezkusila. 

ZAČÍNÁM BLOGOVAT!

Tak a je to tady. Už nějaký čas o tom přemýšlím a konečně jsem se definitivně rozhodla. Začínám psát blog. Je ve mně spoustu pochybností a obav. Obav z toho jestli mě to bude bavit a hlavně jestli to bude bavit vás. Ale jak praví staré přísloví, kdo se bojí, nesmí do lesa. Takže všechny pochybnosti a obavy odsunuji do pozadí a jdu do toho! Uvidíme co z toho bude, zrušit blog můžu vždycky. Nebyla bych první ani poslední. Ale pevně doufám, že alespoň někoho moje články zaujmou a inspirují.

A o čem to tu vlastně bude? Jak napovídá název blogu, tak jedním z hlavních témat bude moje milovaná bikram jóga. Chtěla bych se s vámi navzájem motivovat a podporovat v aktivním a zdravém životnímu stylu. Ale budu psát i o jiných sportech,  jídle, cestování, psech, knížkách a vlastně o všem co mě baví a dělá můj život lepší a zábavnější.

A kdo jsem? Jmenuji se Monika, spadám do věkové kategorie 30+ J a žiji na jihu Čech. Jak je asi jasné, miluji jógu, hlavně tu horkou – bikram.  Jógu cvičím už přes deset let, bikram jógu necelé čtyři roky. Vlastním dvě krásné fenky shiba – inu, se kterými podnikám spoustu procházek a výletů a jsem také začínající chovatel. Nikdy asi nebudu patřit mezi věhlasné chovatele, ale když už jsem se jednou rozhodla chodit na výstavy a mít štěňata, tak se založení chovatelské stanice samo nabízelo. Ale o tom někdy více v samostatném článku. Také velmi ráda vařím a peču, jak podle receptů, tak ráda vymýšlím svoje recepty. A samozřejmě ráda jím J

Jamamba del Monte de Haya & Bakemono Nyoko Jam

To by v úvodu stačilo. Těšte se na první článek, bude samozřejmě o tom hlavním, o józe.

Monika